Název

Vietam2

Popis

. Až v jednu přijíždíme do Taih Ninh, hlavního kaodaistického města s největším chrámem. Během cesty jsme již jeden navštívili a čím blíže cíli jich stále přibývalo. Celý areál je asi 2x2km veliký a věřící právě vycházejí ven. Toto náboženství vzniklo zde a je uctíváno jen ve Vietnamu. Mají svého papeže i další hodnostáře. Mezi uctívané například patří Elvis Presley, nebo Napoleon Bonaparte. V malinké vesničce na okraji silnice za 20 korun obědváme rýžový papír!! promíchaný s bylinkama, politý dresingem a s křepelčím vajíčkem. Do hotelu se vracíme až v noci a cestou jsme vyzvedli Simonu a Vladěnu na letišti. Noční provoz je ještě hustší a troubení jako by se odráželo ze tmy všude kolem. Jana zezadu navigovala podle telefonu, který musela ukrývat mezi kozičkama, aby ji nějaký neurvalý motorkář mobil nevyškubnul. To co se dělo na silnici v noci, to byl teda mazec. Všech 15mil obyvatel se rozhodlo jet domů. Dobrá večeře ve čtyřech a dvě piva ukončily nádherný den.
PS. Z jedné strany jsme pěkně spálení od sluníčka.
Večer kupujeme letenku na sever do Hué. Za dva tisíce korun pro jednoho na sobotu. Takže jsme museli hned objednat dvoudenní výlet do delty řeky Mekongu. (24 $/osoba). Abychom zbytečně nelelkovali, zítra v osm vyrážíme.
Odjezd se zpožděním a kolem poletoval vietnamský indian. Asi 70km do Ben Tre a už jsme na lodi a kolem co oko dohlédne Mekong. Na prvním ostrově vyrábějí z kokosu cukrovinky, bomba bonbonky a rýżový papír. A taky nám zazpívali. Dlouho jsem vzpomínal jak se jejich zpěv česky nejlépe vystihne. Kuňkání. Ale nádherné a naprosto typické. Vietnamské. Ovocné občerstvení a na břehu už na nás čeká asi 5 kanoí . Do jedné nasedáme a dvě vietnamky v kloboukách nás vezou do nitra ostrova po jednom z nesčetných kanálů zarostlého tropického pralesa. Po dvaceti minutách vystupujeme u farmy uprostřed ostrova. Tady pěstují rýži a tropické ovoce. Přecházíme přes monkey bridge a pokukujeme po rýžovém poli. Jenže v místní restauračce mají v belíku spousty živých hadů a nabízejí je ke snědku. Jednoho si necháváme ogrilovat a oni k tomu přidávají ještě malinkou křepelku. To všechno servírované na talíři a obsypané spoustou bylinek. Průvodce nás informuje, že křepelka není křepelka, ale anglicky se to řekne mouse. Musím říct, že myš je chutnější než had. Po řece pokračujeme na další ostrov uprostřed nedohledné řeky Mekong. Na tomto ostrově vyrábějí produkty ze včelího medu. Včelky jsou mnohem menší než u nás a odvažuji se i fotit se s plástvem plným včel. Ještě nějaké fotky s dvoumetrovým hadem kolem krku a jdeme na oběd. Dáváme si místní specialitu: Baby fish, placatou rybu, kterou krásně osmahnutou přinášejí celou na stůl. Pikolík odtrhává kousky masa a na našem stole je balí do zelených lístků spolu s trochou rýže a bylinkami. Takový malý balíček ještě namáčíme do sladkopálivé omáčky a ukusujeme. Výborné!!
První alkohol s naloženou kobrou, která drží v zubech škorpiona a na dně kořínek žen šenu. Dáváme si dvoudecku. Chutná to jako bylinkový alkohol, něco mezi silným vínem a slivovicí. A jedeme dál. Až do Can Tro, znovu asi 70 km. První vystupují home stay (budou spát i večeřet s domorodci), a zapadá sluníčko. Je zde humus (jsme asi 5 km za městem a kolem se povalují unuděná prasata a kokrhají kohouti. Naprostá vesnická idylka) no a jsme rádi, že máme hotel. Původně jsem chtěl také spát u domorodců, ale nějak jsem to popletl. Sláva!! A navíc.... náš hotel perfekt. Dobrá večeře a spát. Dobrou!
Hned po snídani v 6. patře hotelu s terasou (bufet), vyrážíme na plovoucí trhy. Proti proudu řeky Mekong 5km za městem plujeme lodí. Asi 300 lodí a prodávají spíše ve velkém. Lodě povětšinou pamatují Francouzskou kolonizaci a asi i Císaře. Na bidlech mají ve výšce pověšeny produkty, které prodávají. Samá zelenina, ovoce a ryby. Na břehu už čekají motorkáři a rozvážejí čerstvé produkty do restaurací po celém okolí. Mnozí z nás (ti ještě starší než já), pamatují koloniální obchody do kterých z kolonií z celého světa putovaly potraviny do Evropy. Moje mamka ještě říkala: "zajdi do koloniálu pro rohlíky". Jenže za totáče už se tam banány sehnat nedali. Ze střechy jednoho ze škunerů prohlížíme široké koryto řeky zaplněné loděmi. Slunce nezadržitelně stoupá nad hlavu a pere to do nás. Zážitek z trhů určitě stojí za to. Autobusem do Saigonu přijíždíme navečer.
Ráno: máme ještě den a nechceme zahálet. Chceme na opičí ostrov, ale dnes tam žádný autobus nejede. Rozhodujeme se hned. Bereme taxika s průvodcem za 24 dol pro jednoho a jedem. Řeku Saigon přeplouváme na trajektu a liduprázdným územím jedeme k pobřeží. Opičí ostrov je na východ od Ho Či Minova města u pobřeží Jihočínského moře. Tady se taky v Mangrovníkových lesech ukrývali bojovníci Vietkongu za Vietnamské války v roce 1972. Kolem silnice není kromě občasné farmy na kalamari úplně vymetýno. Průvodce říká: mrtvá krajina. Řidič ale stále jede 50 Km v hodině. Pak vidíme důvod. Na kraji lesa jsou v pravidelných intervalech po 5 km uschováni policajti a radarem kontrolují rychlost jen velmi zřídka projíždějících aut. Jak nádherná paralela s našimi naprosto zbytečnými strážníky. Na "ostrově" který protíná hlavní cesta je spousta opic. Fotíme, fotíme. Trochu bokem po cestě je v lese ukryté území plné krokodýlů. Za dvacku si půjčujeme klacek se šňůrou a na konci pověšeným hadem jako návnadu pro krokodýly. Vladěna je mistr v lákání krokodýlů aby se vrhali po návnadě. Po desáté pokusu už návnada končí v obrovské tlamě a my pokračujeme dál. Nasedáme na motorový člun a svištíme doprostřed močálů a nesčetných zákoutí mangrového lesa. Zastavujeme u chatrčí propojených lávkami a mosty nad hladinou močálů. Tady Američané ve válce dostávali pořádně na frak. Vietkong tady vytvářel různá propadliště a další nástrahy a co nezvládli bojovníci, to za ně dokončili hladoví krokodýli. Odtud si Američané domů dováželi traumata a děsivé příhody z pralesa. Pěšky pok ještě jdeme k pobřeží moře. Všude pusto a fouká chladný vítr. Potuluje se zde jen pár lidí, ale prodejci tu jsou. Chutnáme a já vysávám lasturu kterou ne a ne vysát. Až se ta mrška uvnitř konečně uvolnila a já ji málem bez ochutnání spolkl. Návštěvou rybího trhu končí náš výlet. Tolik lastur a mořských plodů jsme ještě neviděli. A to všechno Vietnamci jedí!!
Ráno městskou dopravou za 5kc k Čamskym věžím. S blížícím se Novým rokem všude přibývá kytek, neonů a i budovatelských nápisů. Poslední den jedeme do Cu Či, to jsou podzemní nory, které vojáci Vietkongu vyhloubili kolem Saigonu na rozloze asi 200x50km. SIMONA střílela z M16!!! Prý má rameno celý modrý. Večer už Sim a Vladěna odletěly a my šli večer do vodního loutkového divadla. Loutky asi 80cm vysoké střídavě nad hladinou a pod ní dovádějí spolu s draky po jevišti za doprovodu typické hudby a vietnamského povykování. Na konci představení se z vody vynořili i loutkoherci. Zítra ráno letíme dom. Večer na ulicích neuvěřitelná síla lidí a tak naposledy fotím ten mumraj kolem nás. 30. ledna začne nový rok a bude ve znamení koně.

Konec..

Období

Statistiky

  • 261 fotek
  • 5 se líbí

Kategorie a štítky

Nastavení

Nahlásit album
Slevy 25 % platí na všechny dárky z fotek. Vytvořte si z vašich fotek snadno fotoknihu, plakát, fotky na zeď a další fotoprodukty. Sleva platí po zadání kódu: Vajicka
S kódem: Vajicka Akce platí do 14. 4. 2024
Zjistit více

Vytvořte si fotodárky

Z alb a fotek na Rajčeti nebo i z disku počítače si můžete snadno a rychle vytvořit různé fotodárky pro sebe nebo své přátele.

Reklama
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Vietam2
Komentáře Přidat